• Magdaléna Vaculčiaková, december 2011: Postižení jako výzva

Kariori z Keni se narodil v šestém měsíci těhotenství. Předčasný porod měl za následek poškození jeho mozku. Otec se odmítl o mentálně postiženého syna starat a odešel od jeho matky. Tvrdil, že ona je příčinou Karioriho nemoci. Chlapcova matka vykládá tento příběh se slzami v očích. Čtrnáctiletý keňský kluk Kariori patří mezi přibližně 15 % světové populace se zdravotním postižením. Téměř čtyři pětiny žijí v rozvojových zemích.

Chlapce postihla paralýza dolních končetin, trpí silným křečemi a špatnou motorikou těla. To Kariorimu neumožňuje sedět nebo stát bez opory, ale i tak je to moc chytrý kluk a usilovný žák. Chodí do školy u Domova Jána Pavla II, který je podporován z rozvojové pomoci Slovenska. Z předmětů ve škole má nejraději matematiku, angličtinu a přírodní vědy. Rád by studoval medicínu a stal se lékařem, aby mohl pomáhat lidem se zdravotním postižením a pečovat o svoji mámu. Ta se po konfliktu s manželem rozhodla zůstat sama, jen se svým synem. Takových příběhů je spousta. Nejen v Keni. V desítkách rozvojových zemí je zdravotní postižení považováno za něco zlého a negativního, co se týká jen chudých lidí. Opak je pravdou. Zatímco v zemích Severu má zdravotní postižení jedna ze sedmi osob, v zemích Jihu je to jedna osoba z pěti.

Chudoba je důvod i důsledek

Důvodů, proč je v rozvojových zemích více postižených lidí, je několik. Podvýživa u dětí i rodiček, nedostatečná sanitace a hygiena, rychlejší šíření nemocí a nevědomost, jak nemoci léčit, nebo jednoduše nemožnost dopravit se včas do nejbližší nemocnice. Ta může být vzdálena i několik desítek kilometrů. V mnoha zemích je postižení důsledkem občanských konfliktů nebo minulých režimů. Příkladem je třeba Kambodža, ve které žije hodně lidí postižených šlápnutím na minu ještě z dob Rudých Khmérů. Sierra Leone zase vykazuje vysoká čísla zdravotně postižených kvůli občanské válce, která v zemi trvá už 20 let. Chudoba je důvodem i důsledkem zdravotního postižení. „Lidé žijí v slumech, protože mají nízké příjmy,“ popisuje ředitel organizace Center for Services and Information on Disabilities Rabiul Hasan situaci zdravotně postižených v Dháce, hlavním městě Bangladéše. „Děti bez nohou žebrají na ulicích, nemají rodiče, kteří by o ně pečovali, nechodí do školy,“ pokračuje. Bez vzdělání si zdravotně postižení neseženou důstojnou práci a ze slumu se nikdy nedostanou. Ke vzdělání ale mnohdy nemají přístup kvůli diskriminaci a bariérám.

Stigmatizace funguje, zákony nikoliv

Pětiletý Minkalu se také narodil s mozkovou obrnou, kvůli které nedokáže ovládat žádnou svoji končetinu. Jelikož byl ale inteligentní, jeho rodina jej považovala za skvělého. Lidé v sierraleonské vesnici ale rodiče přesvědčovali, že jejich syn je posedlý démonem a chtěli, aby ho vzali k místnímu čaroději. Ten měl Minkalu zbavit démona. K rituálu nikdy nedošlo, protože chlapcova matka dostala strach, když slyšela syna brečet a řvát.

Kromě diskriminace velkou roli v životě zdravotně postižených lidí sehrává stigmatizace. Rodiče děti zavírají před světem, nedovolí jim vycházet, nebo jim dokonce nedají najíst a chtějí, aby umřely. Především v Africe pramení nahlížení postižení jako projevu čarodějnictví nebo démona z náboženských a společenských kořenů, stejně tak jako z nedostatečného vzdělání. Zatímco v Evropě zdravotně postižení bojují o to, aby měli bezbariérový přístup třeba do divadel, v rozvojových zemích bojují o každodenní život. Ale vůbec nemají zbraně. Místní vlády mnohdy přijímají zákony, které mají zjednodušit život s postižením, ale fungují spíše formálně než reálně.

Ukončeme vyloučení

Například základní školství zdarma pro všechny děti už funguje v mnoha afrických zemích. Ale pravděpodobnost, že se zdravotně postižené děti do školy dostanou, je mnohem nižší než v případě dětí zdravých. Na kontinentu má přitom zdravotní postižení 6,4 % dětí mladších než 14 let. Zahraniční nevládní organizace v různých zemích provozují nebo podporují rehabilitační centra a vzdělávání zdravotně postižených dětí ve speciálních školách. Mezi takové patří i pětice organizací z Nizozemska, Rakouska, České republiky a ze Slovenska. Ty  se spojily pro tříletý projekt Ukončeme vyloučení: Umožněme naplňování rozvojových cílů tisícletí.

Chtějí ve svých zemích upozorňovat veřejnost na to, že až jedna miliarda obyvatel Země má hendikep, a podporovat myšlenku rovnosti zdravotně postižených se zdravými. Bojují tak proti diskriminaci a stigmatizaci, i tím, že zdůrazňují pohled na zdravotní postižení jako na výzvu. „V projektech organizace eRko v Keni se o dětech s postižením mluví jako o dětech s výzvou. Neschopnost hýbat rukama tak není nic špatného, je to jen výzva navíc, kterou musí dítě překonat,“ říká dobrovolnice Mirka, která v Keni tři měsíce pomáhala v rehabilitačním centru pro zdravotně postižené slovenské organizace eRko – HKSD. Ta je partnerem zmíněného projektu. Zapojené organizace apelují také na to, aby byla rozvojová pomoc určena i pro lidi s postižením. Žádný z Rozvojových cílů tisícletí se těmto komunitám totiž přímo nevěnuje.

Více o projektu se dozvíte na www.endexclusion.cz.